A+ / A- / RSS

Vyberte jazyk:




TOPlist

 
Kultura v Písku:
Říjen 2018

1918 – rok založení republiky: výstava ke stému výročí založení samostatného státu.
1. 10. - 31. 10.  2018
Městská knihovna Písek¨



Regionální výročí:
Prosinec 2018

Karel Kuffner

psychiatr

Celý článek...

Home Aktuality Regionální výročí Únor 2018
Únor 2018 PDF Tisk Email

Jindřich Tyl

lékař

150. výročí narození

* 01.02.1868 - Ejpovice /u Plzně/
+ 31.03.1918 - Písek

V mladších letech, než vstoupil do armády, se zabýval tělocvikem - s pražským Sokolem se zúčastnil gymnastických závodů na Světové výstavě v Paříži 1889, kde získal 6. cenu. Při závodech v Praze r. 1891 vyhrál obě první ceny jednotlivců. Věnoval se i cyklistice. V Písku působil od r. 1900. Byl vrchním štábním lékařem, velícím lékařem posádky a záložní nemocnice v Písku. Od r. 1906 se věnoval entomologii. Objevil 150 druhů brouků v Čechách dosud neznámých, některé byly známé jen ze Sedmihradska. Od r. 1909 zaměřil pozornost zejména na evropské nosatce. Spolu s. J. Lukešem objevil velmi vzácný nový druh nosatce, který nazval Ceutorrhynchus Lukeši Tyl. Výsledky svého bádání uveřejnil v časopisu Časopis české entomologické společnosti /1908, 1909-1912/, Les a Lov /Písek 1910/ a Entomologische Blätter /Berlín 1911, 1912/. Připravoval se na vydání velkého systematického díla. Pokračovat v chystané práci mu zabránila 1. světová válka, která jej připoutala k řízení vojenské nemocnice a jejích poboček. Po celou válku se ze všech sil snažil ulehčit těžký úděl vojáků i ruských zajatců.

Literatura:
MUDr. Jindřich Tyl. Otavan, roč. 3, č. 1-2, 11. 5. 1918. S. 13-14
Školní rada Jos. Lukeš. Otavan, roč. 13, č. 2-3, 24.7.1930. S. 40
Lipš, František: Domácí odboj v Písku. Písek, Podhajský b.r. S. 25-27.

 


Emanuel Benedikt  Žák

operní pěvec – tenorista

260. výročí narození

* 07.02.1758 - Mirotice
+ 11.12.1826 - Mnichov

Narodil se v Miroticích jako třetí dítě učitele a regenschoriho farního kostela (Josef, +1803). Základy všeobecného a hudebního vzdělání získal od otce. V r. 1769 odešel na jezuitské gymnázium (Svatá Hora - Příbram). R. 1773 se stal vokalistou u sv. Víta v Praze a zde začal skládat své první árie a serenády. Po dvou letech odešel do Vídně, kde se zapsal na filozofii a poté na univerzitě studoval medicínu.  Hudba a divadlo u něho však zvítězily a v roce 1780 se stal členem kapely knížete Johanna Karla zu Carolath-Beuthen ve Slezsku. Zde se oženil (1784) s dvorní zpěvačkou E. M. E. Weinholdovou. V roce 1784 přijel do Prahy a nastoupil u Bondiniho společnosti. Později se stal členem divadelní společnosti Emanuela Schikanedera v Českých Budějovicích a zahájil svou slavnou pěveckou dráhu. Přes Salzburg (1786) a Řezno (1787-1788) s ní doputoval do Vídně (1789-1793). Zde se spřátelil s W. A. Mozartem, který přímo pro Žáka napsal úlohu Tamina ve své Kouzelné flétně (ve Vídni ji zpíval celkem 116x).  V roce 1793 odešel Žák s rodinou do Štýrského Hradce a od r. 1796 byl sólistou dvorního divadla v Mnichově, kde svou kariéru završil jako komorní pěvec bavorského kurfiřta. Přední mnichovský pěvec zemřel ve svém působišti 11. prosince 1826 (V. Kulíř udává rok 1816 - Výběr 1988, č. 1, s. 27-29.). V jeho intencích pěveckých a uměleckých pokračovaly i jeho dcery - Antonie jako operní zpěvačka a Františka si ke zpěvu přidala i malířství. E. B. Žák patřil ve své době mezi úspěšné skladatele, v jeho díle jsou výrazné stopy české kantorské hudby. Napsal mše pro mužské hlasy a varhany, smuteční kantáty, ofertoria a graduae, koncertní skladby pro dechové nástroje. Byl i úspěšným tvůrcem hudby k lidovým hrám se zpěvy. Z korespondence B. Žáka s W. A. Mozartem těžila řada německých mozartovských monografií 1. pol. 19. století a 20. a 30. let 20. století. Pro české autory však téměř neexistoval. Přispěly k tomu zřejmě poněmčelé a často matoucí podoby jeho jména.
 
Literatura:
Československý hudební slovník osob a institucí. 2. sv. M-Ž. Praha: St. Hudební nakladatelství, 1965, s. 1013.
Dějiny českého divadla / II. Praha: Academia, 1969, s. 75, 81.
Jakubcová, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav; Academia, 2007.
Krajem Alše, Kopeckého a Stroupežnického. Písek: OV Čs. svazu turistů, 1971, s. 29.
Stehlík, Ladislav. Země zamyšlená. 2. díl. Praha: ČS, 1986, s. 20.  
Kulíř, Vratislav: Mirotický Benedikt Žák. Výběr, roč. 25, rok 1988, č. 1, s. 27-29.
Měchura, Vratislav. Dobře utajený mirotický rodák. Písecký deník, 2010, roč. 19, č. 73, s. 8.
Bílek, J.: 200 let od premiéry Moza.

 


regionální výročíKarel Rektorys

matematik

95. výročí narození

* 04.02.1923 - Písek
+ 10.12.2004 - Praha?

Jeho otec Karel /1873 - 1949/ byl generálním ředitelem a matka Anna /1885 - 1949/ učitelkou. Studoval na reálce v Písku a matematiku na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze /1948/. Po absolutoriu byl zaměstnán ve Škodových závodech v teoretickém výzkumu /od 1949/, 1951-54 v Ústředním ústavu matematickém, resp. v Matematickém ústavu ČSAV, od r. 1954 vyučuje na stavební fakultě ČVUT / od 1957 docent, 1964 profesor/. Zabývá se aplikacemi matematiky v technické praxi, řešením parciálních diferenciálních rovnic. Zpracoval nové řešení parabolických diferenciálních rovnic a studii o hydratačním teple / 1956 - v souvislosti s výstavbou Orlické přehrady/. Podnikl mnoho studijních a pracovních cest do zahraničí, včetně přednáškové činnosti /např. 1 rok na univerzitě v Káhiře/. Od r. 1985 je členem vědecké rady holandského časopisu Acta Applicandae Matematicae. Publikoval řadu příspěvků v odborných časopisech a sbornících, vydal vysokoškolské učebnice pro techniky. Je autorem, resp. spoluautorem několika monografií / Matematická teorie rovinné pružnosti, Variační metody v inženýrských problémech a problémech matematické fyziky -1974, angl. 1977, něm. 1985 aj. / a vedoucím autorského kolektivu encyklopedie Přehled užité matematiky. V r. 1983 byl oceněn zlatou Bolzanovu plaketou ČSAV a zlatou Felbrovou medailí, nejvyšším vyznamenáním ČVUT.

Literatura:
Tomeš, Josef: Český biografický slovník XX. století. 3. díl Praha, Paseka 1999. S 33
Kotalík, Josef: Písek a Písecko v literatuře. Písek, Okr. lid. knih. 1966. S. 56
Kdo je kdo. 91/92. Praha, Kdo je kdo 1991. S. 806.
Churaň, Milan: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. 2. díl. Praha, Libri 1998. S. 101-102.
Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha, Kdo je kdo 1998. S. 502.
Valvoda, Václav. Slavný matematik Rektorys začínal na čimelické poště. Písecké postřehy, 2011,  roč. 20, č. 49, s. 6 : il.
Šišma., Pavel. Karel Rektorys.
http://www.ctenizpisku.cz.

 


regionální výročíKarel Klostermann

spisovatel

170. výročí narození

* 13.02.1848 - Haag /v Rakousku/
+ 16.07.1923 - Štěkeň

Narodil se 13. 2. 1848 v rakouském Haagu, kde jeho otec působil jako lékař. Matka Charlotta Hauerová pocházela z rodu bohatých šumavských sklářů Abele. Dětství prožil v Sušici, Žichovicích a ve Štěkni. Zprvu ho učila matka doma, potom chodil do školy ve Stříbrných Horách. Gymnázium začal studovat v Písku (1857/1858). Bydlel v domě U Tří korun u profesora Babánka, který od ubytovaných studentů vyžadoval až nepřiměřeně přísnou kázeň. Ve studiích pokračoval v Klatovech (1858-1861), kde ho vyučoval mj. spisovatel A. V. Šmilovský, a dokončil je v na píseckém gymnáziu (1861-1865). Tehdy bydlel u finančního úředníka Václava Beufleura v ulici spojující Velké nám. s tehdejším Floriánským. Jako oktaván se zamiloval do Růženky Fričové, jejich láska pokračovala ještě v době Karlových vídeňských studií, i když jí dívčini rodiče nepřáli. Klostermannovou celoživotní láskou se stala Šumava, kde u příbuzných trávil od středoškolských let každé prázdniny. Na přání svého otce se zapsal na medicínu ve Vídni (1865-1869), ale studium nedokončil. Tím se ještě zhoršily vztahy mezi německy cítícím otcem a česky smýšlejícím Karlem. V l. 1870 - 1872) byl Karel Klostermann soukromým vychovatelem v Žamberku v rodině hospodářského ředitele. Zde také pokračoval ve studiu cizích jazyků. Postupně se naučil francouzsky, italsky, španělsky, anglicky, rusky, srbochorvatsky, polsky a rumunsky. Téměř rok pracoval v redakci vídeňského časopisu Wanderer, nakloněného českým zájmům, který však byl r. 1873 z finančních důvodů zastaven. Klostermann proto přijal místo suplenta na německé reálce v Plzni, kde pak vyučoval až do r. 1908, od r. 1878 jako řádný profesor francouzštiny a němčiny. R 1875 se oženil s Marií Carmine z německé rodiny císařského rady a celního správce v Plzni. Pomohl vystudovat svému nejmladšímu bratru Jakubovi, vychovával svou neteř Bedřišku a staral se o synovce Huberta. R. 1898 ovdověl a téhož roku se oženil se zámožnou vdovou po továrníku Juránkovi, která přivedla do manželství několik svých dětí. Sňatkem se zlepšily Klostermannovy finanční poměry, nemusel již dávat soukromé hodiny a mohl se více věnovat literární činnosti, ve které pokračoval i po odchodu do penze r. 1908. Poslední roky života trávil v Plzni a na léto jezdil do milované Štěkně, kde 16. 7. 1923 zemřel. Pohřben byl však na plzeňském svatováclavském hřbitově. Přispíval do různých časopisů (Politik, Zlatá Praha ap.). Svým obsáhlým prozaickým dílem se zařadil do proudu venkovské realistické prózy. Zprvu psal německy, ale brzy začal publikovat výhradně česky. V prózách ze šumavského prostředí objevil pro soudobou českou literaturu doposud neznámou oblast česko-bavorského pomezí s velkorysou přírodní scenérií a svéráznými obyvateli (romány: V ráji šumavském - 1893, Ze světa lesních samot - 1894, Skláři - 1897, Kam spějí děti - 1901, Ecce homo - 1915, povídkové soubory: V srdci šumavských hvozdů - 1896, Pošumavské rapsódie - 1908 a další). V pozdějších letech se pokusil o vylíčení jiného prostředí - značné obliby dosáhl román Mlhy na Blatech (1909), vystihující charakterové rysy jihočeského selství a zvláštnosti jihočeského kraje. Z jeho vlastních zkušeností středoškolského učitele vychází román Suplent (1913). Mládeži byla určena kniha povídek Robinson na Otavě (1911). Své zážitky ze studií v Písku vypravuje v knize Červánky mého mládí. Ze souboru Urvané listy je povídka Na cestě k domovu (z Písku k rodičům do Kašperských Hor). Ve vzpomínce Na útěku píše, jak prchal se svými druhy z Vídně ohrožené Prusy do Písku. V humorné povídce Dvě gardy (v Pošumavských rapsódiích) oživil krátkou neslavnou historii písecké a strakonické gardy r. 1848. V kalendáři Národní politiky z r. 1920 uveřejnil vzpomínku Revoluce v Písku, ve které zachytil obrázek maloměstské písecké společnosti v 60. letech 19. století.

Literatura:
Kotalík, Josef: Písek a Písecko v literatuře. Písek, Okr. lid. knih. 1966.
Slovník českých spisovatelů. Praha, Čs. spis. 1964. S. 22-230.
Štěkeň a Karel Klostermann. Sest. J. Voldán. Štěkeň, MNV 1968.
Votava, K.: Čtyři typy slavných studentů píseckého gymnasia. Karel Klostermann. In: 170 let píseckého gymnasia. Písek, St. r. gymn. 1948. S. 69-70.
Lexikon české literatury. 2. díl, H-L. Praha: Academia, 1993, s. 729 - 731.
Literární atlas československý. 2. díl. Praha: Prometheus, 1934, s. 74 - 75.
Pravda, Rudolf. Karel Klostermann byl básníkem Šumavy a také Otavy. Listy Písecka, 25. 7. 1998, roč. 7, č. 172, s. 9.
Regal, Max. Život a dílo Karla Klostermanna. Praha: Vilímek, 1926.
http://cs.wikipedia.org/ wiki/Karel_Klostermann
http://www.sumavanet.cz
http://www.kklostermann.eu
http://www.kohoutikriz.org
http://www.ctenizpisku.cz
Karel Klostermann-básník Šumavy: 125. výročí narození a 50. výročí úmrtí. Klatovy: Okresní knihovna, 1973.
Karel Klostermann a Písek. Písecké postřehy. -- Roč. 7, č. 7 (19.02.1998)
Trnka, Míla. Jubileum milovníka ráje šumavského. Listy Písecka, 1998, roč. 7, č. 44, s. 12.
Wolf, Michal. Karel Klostermann a jeho několik jihočeských zastavení. Písecké postřehy, 2003, roč. 12, č. 8, s. 7.
Novotný, Michal. Rok 2008 bude patřit spisovateli Karlu Klostermannovi. Víte, že v Písku prožil první lásku? Listy Písecka, 2006, roč. 15, č. 70, s. 18.
Měchurová, Zlata. Čím vším žil spisovatel a milovník Šumavy. Listy Písecka, 2006, roč. 15, č. 271, s. 11.
Korandová, Marie. Volba profesora Klostermanna. Plzeň: Starý most, 2007.
Kolář, Ondřej. Po lidských stopách Karla Klostermanna. Písecké postřehy, 2008, roč. 17, č. 26, s. 3.
Kolář, Ondřej. Karel Klostermann: spisovatel Šumavy a Pošumaví. Písek: Praam, 2008.

 


Jan Kocín z Kocinétu

spisovatel, humanista

475. výročí narození

* 14.02.1543 - Písek
+ 26.03.1610 - Praha

Jeho předek Vavřinec Kocian zakoupil r. 1541 v Písku dům/Kostelní ul.47/, kde se Jan Kocín asi narodil. Studoval na latinských píseckých školách a v Praze na artistické fakultě. R. 1562 se stal bakalářem, učil na různých školách. Po několika letech se vrátil do Prahy jako soukromý učitel a literát. Vzdělání si doplňoval v Praze i v zahraničí /od r. 1568 - zahr.- Strasburg, Padova, Francie/. V roce 1571 získal šlechtický přídomek a erb /jelení hlava, orel atd./. Roku 1577 se natrvalo usadil v Čechách. O rok později prodal otcovský dům v Písku i další nemovitý majetek. Doložena jeho návštěva v Písku r. 1590. Pak ustaly i řídké styky s rodným městem. Působil v Praze jako přední písař malostranský. Byl znám jako dobrý právník a hbitý řečník. Česky napsal r. 1585 rukověť pro ženy, původně pro svou manželku: Abeceda pobožné manželky a rozšafné hospodyně. Podle latinské předlohy zpracoval Rozmlouvání o moru. R. 1594 vyšla nákladem Veleslavínovým Kronika nová o národu tureckém, Kocínův překlad Löwenklauova díla. Překlady dvou latinských Historií církevních /Eusebiovy a Kassiodorovy/ z r. 1594 pojednávají o prvních stoletích křesťanství. Věnováním jednoho z dílů se obrací k měšťanstvu obce písecké. Z řečtiny přeložil Plutarchovo Naučení správcům měst a obcí.

Literatura:
Sedláček, August. Dějiny k. k. města Písku nad Otavou. 3. díl. Písek: Obec písecká, 1913. S. 403.
Vlček, Jaroslav. Dějiny české literatury. 1. díl. Praha: SNKLHU, 1960. S. 388-392
Kotalík, Josef. Písek a Písecko v literatuře. Písek: Okr. lid. knihovna, 1966. S. 4.
Lexikon české literatury. Osobnosti, díla instituce. 2/II. K-L. Praha.: Academia, 1993. ISBN 80-200-0469-6.
Kolář, Ondřej. Literární toulky Píseckem. Otavín, 2000, roč. 1, č. 1, s. 103-108.     http://www.ctenizpisku.cz/cteni_autori/kocin-z-kocinetu-jan/

 


regionální výročíJosef Holeček

spisovatel

165. výročí narození

* 27.02.1853 - Stožice
+ 06.03.1929 - Praha

Pocházel ze selské rodiny. V l. 1865-1868 studoval v Písku na gymnáziu. Bydlel na Alšově nám. (dnešní název) v domě č. 38 (U Hlavínů), pak v domě U Koulí v ul. F. Šrámka (dnešní název) u krejčího Václava Šlajse. Na dobu svých studií vzpomíná ve sborníku 150 let píseckého gymnasia. Jak se mu jevily poměry na této škole, zachytil v prvním díle knihy Pero. Ve studiích pokračoval v Českých Budějovicích, v Táboře na vyšším hospodářském ústavu. Už tehdy publikoval ve Světozoru a v almanachu Anemónky. Po vojenské službě odjel na Balkán, kde byl mj. zpravodajem Národních listů. Různé slovanské země navštívil ještě mnohokrát. Jinak působil v Praze jako novinář. Vydával /od r. 1879/ Slovanské listy, v l. 1884-1918 vedl v Národních listech slovanskou rubriku. Byl činný v Umělecké besedě jako jednatel a předseda. Své práce publikoval v Lumíru, Osvětě, Květech aj. Jeho největším dílem je desetidílná kronika jihočeského selského života Naši, vznikající od konce 80. let. Část děje se odehrává v Písku.

Literatura:
Holeček, Josef. Profesor Václav Babánek. In: Stopadesát let píseckého gymnasia. Písek: Podpůrný fond Stát. gymnasia v Písku, 1928. S. 99-100.
Holečková-Dolanská, Jelena. O Josefu Holečkovi, mém tatínkovi. Výbor ze vzpomínek. Vodňany: Městské muzeum a galerie Vodňany, 2008. ISBN 80-904098-0-4.
Kotalík, Josef. Písek a Písecko v literatuře. Písek: Okr. lid. knihovna, 1966. S. 22-23
Přech, Václav. Jubileum spisovatele Václava Holečka. Výběr. 1973, roč. 10, č. 2, s. 132-133.
Slovník českých spisovatelů. Praha: Čs. spis., 1964. S. 158-159.
Votava, Karel. Čtyři typy slavných studentů píseckého gymnasia. Josef Holeček. In: 170 let píseckého gymnasia. Písek, St. reál. gymn., 1948. S. 70-71.                                                
Josef Holeček. Otavan, 19.4.1929, r. 12, č. 3-4, , s. 38-39.
http://www.ctenizpisku.cz
Polanský, Václav. O Josefu Holečkovi. Praha: Pokrok, 1940.
Olejník, Jan. Stožický grunt Josefa Holečka a jeho předků ve světle pozemkových knih. Výběr: časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, 2003, roč. 40, č. 3, s. 324-325.
Pravda, Rudolf. Spisovatel Josef Holeček krátce studoval v Písku. Listy Písecka, 2004, roč. 13, č. 74, s. 17.

 


regionální výročíKarel Čabrádek

scénárista

75. výročí narození
* 28.02.1943 - Písek

Je autorem a scénáristou televizních filmů, inscenací a celovečerních filmů. Filmy byly ohodnoceny mnoha českými a mezinárodními festivalovými a diváckými cenami. Celovečerní filmy: Čekání na déšť/1978/, Dobré světlo, Blázni a děvčátka /scénář/. Televizní filmy: Počítání oveček, Duhová kulička, Kráva, Válka havranů.

Literatura:
Neradová, Stanislava: Konec jistoty? In: Jihočeská pravda. 31.1.1992.
Karel Čabrádek [online]. České filmové nebe, 2009 [cit. 2009-10-16].
(HB). Tvorba Karla Kachyni byla spojena také s Pískem. Listy Písecka, 2004, roč. 13, č. 62, s. 16.
Karel Čabrádek, který pracoval na některých filmech režisérů Václava Kršky, Františka Vláčila či Evalda Schorma, říká: Karel Kachyňa mi změnil život. Písecký deník, 2010, roč. 19, č. 160, s. 2.
(MAP). Kachyňa byl moje štěstí. Písecký deník, 2012, č. 180, s. 6.
Čabrádek, Karel. Film se stává pouhým zbožím. Písecký deník, 2012, č 239, s. 6.                
Jihočeši : (rodem či srdcem) : příběhy osobností spjatých s Jihočeským krajem. V Praze: Radioservis, 2015. ISBN 978-80-87530-52-8.                                                                     
Písek je pro mě nejlepším místem k žití, ale užil jsem si i vesnice Putim a Myšenec. Písecký deník, 2014, č. 114, s. 2.     
Kolářová, Libuše.  Karel Čabrádek svou tvorbou umí rozesmát i rozplakat. Písecký deník, 2013,č. 50, s. 3.                    http://www.ctenizpisku.cz/cteni_autori/cabradek-karel/

 


>> Regionální výročí v minulých měsících <<

Aktualizováno Úterý, 30 Leden 2018 11:49