A+ / A- / RSS

Vyberte jazyk:




TOPlist

 
Kultura v Písku:
Říjen 2018

1918 – rok založení republiky: výstava ke stému výročí založení samostatného státu.
1. 10. - 31. 10.  2018
Městská knihovna Písek¨



Regionální výročí:
Prosinec 2018

Karel Kuffner

psychiatr

Celý článek...

Home Aktuality Regionální výročí Prosinec 2018
Prosinec 2018 PDF Tisk Email

Karel Kuffner

psychiatr

 

160. výročí narození

* 05.12.1858 - Mirovice

+ 22.02.1940 - Praha

Narodil se v Mirovicích; pocházel z rodiny berního úředníka. Jeho sourozenci byli - spisovatelka Johana, divadelní kritik a fejetonista Jozef, novinář, spisovatel a vojenský historik Hanuš a kazatel v chrámu sv. Víta Klement Magister.
Po absolvování akademického gymnázia v Praze (1878) studoval na lékařské fakultě UK. Po studiích pracoval jako sekundář Všeobecné nemocnice v Praze a r. 1885 přešel do Zemského ústavu choromyslných, v r. 1890 se stal zastupujícím primářem, současně si otevřel i soukromou praxi. V letech 1889-1890 byl na stáži u vídeňského neuropatologa profesora Theodora Meynerta. V této době se začal věnovat patofyziologii psychóz, na toto téma psal i habilitační práci "Patologická anatomie psychóz pro všeobecnou, speciální a soudní psychiatrii a neurologii" (1891). R. 1894 byl jmenován primářem Zemského ústavu choromyslných, později se stal přednostou Psychiatrické kliniky české lékařské fakulty, kde pracoval až do odchodu do důchodu v r. 1929. Zde za svého působení založil tehdy nejdokonalejší histologickou a sérologickou laboratoř. V letech 1925-1926 byl zvolen prorektorem Univerzity Karlovy. Profesor Kuffner je považován za zakladatele české vědecké psychiatrie a významné psychiatrické školy. Zavedl komplexní vyšetřování nemocných (tělesné i laboratorní).
Rozsáhlá byla i jeho činnost publikační. Byl autorem článků, odborných přednášek, soudních posudků a zpracoval psychiatrická hesla v Ottově naučném slovníku, vytvořil původní českou psychiatrickou terminologii. V r. 1897 vydal první díl "Psychiatrie: pro studium a praktickou potřebu lékaře", druhý díl vyšel v r. 1900. Tato kniha dosahovala evropské úrovně a po mnoho desetiletí byla jedinou česky psanou učebnicí.
Kuffnerova cena: Od 60. let minulého století ji uděluje Psychiatrická společnost za nejlepší publikaci s psychiatrickou tématikou vydanou tiskem v daném roce.

 

Literatura:

Vencovský, Eugen. Čtení o psychiatrii. Praha: Avicenum, 1983.

Vencovský, Eugen. Duševní život Rudolfa II. a jiných osobností. Plzeň: Nava, 1993.

Masarykův slovník naučný. Díl IV. Praha: Čs. kompas, 1929.

Československý biografický slovník. Praha: Academia, 1992.

Ottův slovník naučný nové doby; díl 3., sv. 2. Praha: J. Otto, 1935.

 

 

Tomáš Trnka

filozof

130. výročí narození

* 06.12.1888 - Dunovice (okr. Strakonice)
+ 24.04.1961 - Praha

Po maturitě na gymnáziu v Písku (studia v l. 1902-1909) vystudoval v l. 1909 - 1914 filozofii a moderní filologii na české univerzitě v Praze. V l. 1917 - 1925 působil v Osvětovém svazu, od r. 1925 byl tajemníkem, pak ředitelem Masarykova lidovýchovného ústavu. V l. 1946-1947 působil jako docent, v l. 1947-1949 jako profesor pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Byl stoupencem intuitivismu a personalismu. Zabýval se filozofií války (Filosofický problém války, 1917), noetikou (Cesty filosofie a vědy, 1919), psychologií (Záhada vědomí a poznání, 1920; Psychologie ženy, 1929), filozofií kultury a rozborem filozofických směrů 19. a 20. století (Proudy v současné filosofii, 1919, 2. vyd. 1925; Moderní filosofie ve slepé uličce, 1924). Svůj filosofický systém, vycházející z personalismu a etického spiritualismu podal v trilogii (Hledám tajemství života: Příroda a její dílo (1923), Člověk a jeho dílo (1926), /2. rozšířené vydání Filosofie kultury, 1941/ a Člověk a svět 1929, /2. přepracované vydání Člověk a věčnost, 1940/). Jeho díla se vyznačují esejistickou formou. Jsou charakteristická tušením tajemství a snahou o básnický výraz (Hledám tajemství života, 1923). V l. 1927 - 1929 byl redaktorem revue Filosofie. V souvislosti se svou činností v oblasti lidovýchovy napsal práce Základy lidovýchovy (1934) a Vývoj naší lidové výchovy (1936) a vydával časopis Česká osvěta. Psal také básně, z nichž některé zhudebnil J. B. Foerster.

 

Literatura:

Tomeš, Josef: Český biografický slovník XX. století. 3. díl. Praha, Paseka 1999. S. 374 -375 Československý biografický slovník, Praha, Academia 1992. S. 745

Novák, Jan V. - Novák, Arne: Přehledné dějiny literatury české. Brno, Atlantis 1995. S. 1557-1558

Stosedmdesát let píseckého gymnasia. Písek, St. reál. gymn. 1948. Příl. s. 108

 

 

Karel Doucha

pedagog

180. výročí narození

* 13.12.1838 - Protivín

+ 26.03.1911 - Praha

Studoval na gymnáziu v Písku (1853- 1860), pak klasickou filologii a českou literaturu v Praze. Jako suplent vyučoval v Hradci Králové, r. 1868 se stal profesorem v Třeboni, r. 1875 v Praze a od r. 1883 byl ředitelem gymnázia na Smíchově. Už v letech 1858 - 1862 přispíval pod pseudonymem do Otavanu a Poutníka od Otavy (Dva večery, Shledání aj.). V programu reálného gymnázia v Třeboni z r. 1873 uveřejnil pojednání "O vidu slovesném vůbec a opětovacích sloves okamžitých zvlášť ", v programu II. reálného gymnasia v Praze z r. 1876 "O slovesech usilovacích a pokračovacích". V listech filologických a pedagogických (1886) vyšlo jeho pojednání "O vyučování latině na nižším gymnasii". Samostatně vydal ve dvou dílech "Sbírku příkladův a úloh ke cvičbě ve skladbě latinské" (1881 až 1882) a "Cvičebnici jazyka latinského" pro I. třídu gymnasia (1884). R. 1879 přepracoval latinskou cvičebnici pro 1. třídu gymnasia od Fr. V. Novotného. Napsal též metodiku jazyka českého.

 

Literatura:

Ottův slovník naučný. 7.díl. Praha, J. Otto 1893. S. 887-888.

Databáze Národní knihovny ČR - autoritní záznamy - Doucha, Karel.

Stosedmdesát let píseckého gymnasia. Písek, St. reál. gymnasium v Písku 1948. Příl. S. 17. Paměti prof. Karla Ningra. Písek, Fr. Podhajský 1932. S. 22, 36, 204, 236.

Benýšková, Jarmila a Vích, František. Literární Hradec Králové. Slovníková příručka. 1.vyd. Hradec Králové: Okresní knihovna v Hradci Králové, 1994. ISBN 80-85059-10-X.

 

 

Eva Soukupová

divadlo

100. výročí narození

* 23.12.1918 - Písek

+ 31.12.2006

Zakladatelka Divadelního ústavu v roce 1959. V letech 1959-84 ředitelka. V letech 1968-87 generální komisařka 1.- 6. mezinárodní výstavy scénografie a divadelní architektury Pražské Quadrienále, od roku 1985 generální sekretářka OISTAT (Mezinárodní organizace scénografů, divadelních techniků a architektů).
Vystudovala českou literaturu a estetiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1946 pracovala v různých funkcích na ministerstvu informací a kultury. V r. 1958 byla komisařkou kulturní části EXPO 58 v Bruselu.

 

Literatura:

Československý bibliografický slovník, Praha, Academia 1992.

Listy Písecka.10.10.1997.S.16.

Tomeš, Josef: Český biografický slovník XX. století. 3. díl. Praha, Paseka 1999. S. 174

-LK-. Teatroložka Eva Soukupová zemřela doma v Písku.  Písecké postřehy, 2007, roč.16, č. 2. Divadelní ústav zakládala písecká rodačka: Mezi její spolupracovníky patřili František Halas, Vítězslav Nezval a další osobnosti. Listy Písecka, 1997, roč. 6, č. 238, s. 16.

 

 

Roman Kubička

akademický malíř

70. výročí narození

* 25.12.1948 - Volyně

 

Narodil se 25. 12. 1948 ve Volyni. V letech 1976-1981 studoval u prof. F. Jiroudka a A. Paderlíka na AVU v Praze. Ve své umělecké činnosti se zabývá malbou, grafikou a kresbou. V letech 1983-1994 pracoval jako arteterapeut v léčebných zařízeních v Opařanech a Českých Budějovicích. V letech 1994-1997 externě učil figurální kresbu na privátní Střední uměleckoprůmyslové škole v Písku. Od roku 1986 je odborným asistentem na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde učí malbu, figurální kresbu a přednáší malířské techniky. Současně vyučuje na Vyšší odborné škole restaurátorské v Písku. Je spoluautorem Výkladového slovníku malířství, grafiky a restaurátorství (s J. Zelingerem), který vydalo nakladatelství Grada v roce 2004. Uskutečnil mnoho samostatných výstav doma i v zahraničí. Jeho díla jsou např. v Alšově jihočeské galerii, Prácheňském muzeu v Písku a aj. a také v řadě soukromých sbírek. Jeho ilustrace najdeme v mnoha knihách, zejména určených dětem.

 

Literatura:

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2001. 6. díl. Kon-Ky. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2001. ISBN 80-89171-06-X

Mašíková Konštantová, Irena. V muzeu bude vystavovat Roman Kubička. Písecké postřehy, 25.7.2018, roč. 27, č. 30, s. 23.

Roman Kubička. Obrazy. /Vydáno u příležitosti výstavy/ Písek: Prácheňské muzeum v Písku, 2018. 1 list.

Kolářová, Libuše.  Výtvarník Roman Kubička často hledá pro vyjádření velké plochy. Listy Písecka, 1998, roč. 7, č. 179, s. 11.

Černý, Filip. Roman Kubička neměl ve svém životě na růžích ustláno. Písecký deník, 2013, č. 51, s. 5.

 

 

František Rudolf Bezděka

kněz

230. výročí narození

* 29.12.1788 - Březnice

+ 19.03.1871 - Písek

Od r.1803 studoval na píseckém gymnáziu, 1807-1809 na filozofické fakultě v Praze, 1809-1812 absolvoval biskupský seminář v Č .Budějovicích. Po vysvěcení se stal kaplanem v Blatné, kde navázal přátelství s J.E.Purkyně. Pak vyučoval na píseckém gymnáziu /1819-1852/jako katecheta a profesor řečtiny. Od r.1841 vyučoval zdarma češtinu jako nepovinný předmět a zasazoval se o její zavedení jako povinného předmětu. V revolučních letech 1848-9 se angažoval ve veřejném dění města.1853 byl jmenován čestným občanem Písku. R.1855 se stal konzervátorem /památková péče/ pro Písecký kraj. Svými články přispíval do Vídeňských českých novin, do Včely, Otavanu aj. Kolem r.1865 se pokoušel o samostatný překlad z bible podle originálu, ale jeho práci se nedostalo církevního schválení. Pokusem o zpracování dějin Písku jsou rukopisné Paměti písecké. Pomáhal též při sběru materiálu pro Jungmannův slovník jazyka českého. Spolupracoval s Dr. Ř. Zeithammerem při založení veřejné knihovny v Písku, jíž postoupil knihy ze "Svatojanského dědictví". Pro mládež vydal Novou knihu modlicí /Praha 1845/.

 

Literatura:

Stosedmdesát let píseckého gymnasia. Písek, St. reál. gymnasium 1948.

Gruber, Jan: Městská veřejná knihovna v Písku. Písek, Novotný 1941.

Novák, Arne: Přehledné dějiny literatury české. Praha, Atlantis 1995.

Kolář, Ondřej: František Rudolf Bezděka. Výběr, roč. 36, rok 1999, č. 2, s. 143-150.

 

 

Jan Čarek

spisovatel

120. výročí narození

* 29.12.1898 - Heřmaň

+ 27.03.1966 - Praha

Syn chalupníka, mládí prožil v rodišti, z něhož docházel od roku 1910 do píseckého gymnázia. V roce 1917 byl odveden na vojnu do Uher, odkud se po roce vrátil a ještě téhož roku odmaturoval. Stal se železničním úředníkem, pracoval na různých místech. V roce 1929 byl přeložen na ředitelství drah v Praze, po třech letech na ministerstvo železnic, kde zůstal až do odchodu do penze (1946). Po té byl spisovatel z povolání. V polovině 20. let se stal členem republikánské (agrární) strany. Byl dvakrát ženat. Zemřel náhle, urnu uložili Ladislav Stehlík a Jan Šnobr v Heřmani. Jeho monotematická poezie je věnována rodnému kraji, životu na venkově, spjatosti s přírodou, pokrevním svazkům, a z nich především vztahu k matce, jenž splývá se vztahem k matce-zemi. Díla: Chudá rodina z Heřmaně /1924, rozš. 1935/, Temno v chalupách /1926, rozš. 1941/, V zemi české /1942/, Železná panna /epigramy, satiry 1946/, Zlatý dětský svět /pro děti 1953/, O velikých maličkostech /pro děti 1955/, O veselé mašince /pro děti 1961/, Maminka /výbor 1941/ a další.

 

Literatura:

Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Sv.1.Praha: Brána, 1995. ISBN 80-85946-16-5. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985.

Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-007-1.

Biografický slovník českých zemí. Č-Čerma. Praha: Historický ústav AV ČR. 2008. ISBN 978-80-7277-367-1.

Dějiny české literatury. IV. Praha: Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-85865-48-3.

Hamanová, Růžena. Jan Čarek (1896-1966). Literární pozůstalost. Praha: Pam. nár. písem., 1980.

Hoch z chudé rodiny v obci Heřmaň debutoval v píseckém Otavanu : 1. část. Listy Písecka : 1999, roč. 8, č. 7, s. 11.

Poezie plná stesku nad ztrátou venkovského domova : 2. část. Listy Písecka, 1999, roč. 8, č. 13, s. 11.

Pravda, Rudolf. Čarek se vracel na Písecko, hlavně do rodné Heřmaně. Listy Písecka, 2003, roč. 12, č. 302, s. 15.

Pixová, Jaroslava. Básník chudých miloval děti, přírodu a rodnou Heřmaň. Písecké postřehy, 2008,  roč. 17, č. 33, s. 3.

http://www.ctenizpisku.cz/cteni_autori/carek-jan/

 

 

Aktualizováno Středa, 05 Prosinec 2018 11:52