Červenec 2018 Tisk

regionální výročí

Jiří Kantůrek

redaktor

20. výročí úmrtí

* 13.03.1932 - Písek
+ 02.07.1998 - Praha

Vystudoval střední průmyslovou školu chemickou a později dálkově Filozofickou fakultu UK v Praze. Novinářské činnosti se věnoval od 60. let dvacátého století a současně spolupracoval i s Čs. televizí. V letech 1964-67 pracoval jako redaktor v týdeníku Kulturní tvorba. V roce 1968 byl vnitropolitickým a ekonomickým redaktorem a komentátorem v redakci publicistiky a dokumentaristiky. Aktivně se podílel na vysílání televize v okupačním týdnu v srpnu 1968 a pro své politické postoje i novinářskou činnost byl počátkem roku 1970 z televize propuštěn a dále zaměstnán v různých stavebních a projektových organizacích. V 70. a 80. letech působil v opozičních občanských iniciativách. V roce 1989 se do Čs. televize vrátil a v březnu 1990 byl jmenován ústředním ředitelem ČT. Byl spoluautorem pořadů Věc veřejná, Tváří v tvář, Naděje a pochybnosti aj. Za manželku měl spisovatelku Evu Kantůrkovou.

Literatura:
Kdo je kdo v České republice 94/95.  Praha: Modrý jezdec -Manon, 1994. ISBN 80-901631-2-2.
http://www.historiecssd.cz/k/kanturek-jiri/

 

 

regionální výročíMikoláš Aleš

malíř

105. výročí úmrtí

* 18.11.1852 - Mirotice
+ 10.07.1913 - Praha

Jedna z nejvýznamnějších osobností generace Národního divadla. Tvorba v pozdně romantickém stylu odpovídala jeho zálibě v historii a líčení života. Pro Národní divadlo navrhl /spolu s F. Ženíškem/ cyklus Vlast. Po r. 1884 se věnoval převážně ilustraci pro časopisy. Jeho spolupráce se známými spisovateli /A. Jirásek aj. / ovlivnila rozvoj knižní grafiky. V pozdním díle již směřoval k secesi. Podílel se výtvarnými návrhy na dekorativní výzdobě architektury. Stal se kreslířem typicky českého výtvarného projevu a představitelem národního umění. Alšovi předkové žili v Písku, ale jedna větev se odstěhovala do Mirotic. Mikoláš Aleš se narodil v rodině obecního písaře a někdejšího studenta píseckého gymnázia Františka Aleše jako jeho třetí syn. R. 1862 ho dal otec zapsat do hlavní školy v Písku, kde už studovali jeho bratři František a Jan. Bydleli společně v podnájmu, postupně na několika místech. Naposled v domě č. 14 v dnešní Ningrově ulici u strýce Tomáše Famfuleho. Po skončení hlavní školy studoval Mikoláš na gymnáziu, které však ve 3. třídě opustil, krátce se učil u píseckého malíře a dekoratéra F. Mildeho, pak studoval na reálce. R. 1869 ji opustil a odešel do Prahy na Akademii. Do Písku i Mirotic se však vracel. Z Bud pocházela jeho manželka Maryna. Mnohé Alšovy práce čerpají látku z Prácheňska nebo mu jsou přímo věnovány. Jsou to např. kresby k prácheňským písním v jeho Špalíčku.

Literatura:
Šindelář, Jaroslav: Výtvarná kultura/malířství a grafika. In: Almanach 750 let města Písku. Vimperk, Tina 1993. S.176-179.
Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 1.díl. Praha, Academia 1995. S.23-24.
Adámek, Jan-Fröhlich, Jiří-Čížek, Jiří: Písek. Písek 1995. S.38.
Všeobecná encyklopedie. 1.díl.Praha, Encyklopedický dům 1996. A.58.
Kotalík, Josef: Písek a Písecko v literatuře. Písek, Okresní lid.knih. 1966.
Toman, Jan: Rod píseckých a mirotických Alšů. Č.Budějovice, Růže 1974.
Kolář, Ondřej. Písecké solitéry: [architektura 19. a 20. století v metropoli Prácheňska]. Písek: Collegium Artium, 2010.
Sassmann, Alois. Kořeny: putování po starých rodech, aneb, Co jste na jihočeské frekvenci 106, 4 FM slyšeli i neslyšeli. České Budějovice: Karmášek, 2010. ISBN 978-80-87101-25-4.
Knížák, Milan. Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950. [Díl 1.], A-L. Hradec Králové: Nucleus, 2005. ISBN 80-86225-87-9.
Prášek, Jiří. Písek: procházka městem. Písek: Městský úřad, 2001.
Hotel Otava: jedenáct obrazů mistra Mikoláše Alše z dějin královského města Písku. [Texty vybral a sestavil Jiří Hladký; fotografie Jiří Hladký]. Písek: Městský úřad, 1999.
Volavková, Hana. Mikoláš Aleš. Praha: Odeon, 1982.
Biografický slovník českých zemí. [I. sešit], A.  Historický ústav AV ČR. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-215-5.
http://www.ctenizpisku.cz/cteni_autori/ales-mikolas/

 

 

regionální výročíRůžena Svobodová

spisovatelka

150. výročí narození

* 10.07.1868 - Mikulovice u Znojma
+ 01.01.1920 - Praha

Manželka F.X. Svobody byla dcera ředitele premonstrátského panství Jana Čápa, který se za svého působení v Milevsku oženil s Eliškou Vodňanskou, dcerou majitele hotelu Modrá hvězda. R. Svobodová prožívala své dětství a mládí právě v Milevsku u své babičky a strýce, oba popsala v črtě "Moje babička" ("Hrdinné a bezpomocné dětství", Praha 1920). Později se účastnila s milevskou omladinou tanečních zábav Na Čuhajdě (Hajda), společenských plesů i výletů k Tyrolskému domu. Zamilovala se do soudního úředníka v Milevsku, ale dožila se zklamání. Literárně svou nevydařenou lásku ztvárnila ve svém druhém románu "Jíva" (Praha 1917, původní vydání pod názvem "Ztroskotáno"). Z milevského prostředí (z okruhu rodiny Růženy Svobodové) pochází povídka "Pohřby" (z knihy "Na písčité půdě. Přetížený klas", Praha 1891). Z milevského kraje čerpají námět i další prózy: drobná povídka "Škrtnuté věty" (viz výše citované dílo), impresionisticky laděná "Povídka o mladém mnichu" (v souboru povídek "Pěšinkami srdce", Praha 1901, umístěné do Sepekova), v "Říši tulipánů" (1903) měla za model stejnou milevskou postavu jako Jirásek Roubínka. Nejznámějším dílem R. Svobodové jsou povídky "Černí myslivci", Praha 1908, odehrávají se v Beskydech, ale některé povídky mají vztah k Milevsku.

Literatura:
Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha, Orbis 1946.
Slovník českých spisovatelů. Praha, Čs. spis. 1964.
Kotalík, J. Písek a Písecko v literatuře. Písek, Okr. lid. knihovna 1966.
Mourková, J.: Růžena Svobodová. Praha, Melantrich 1975.
Pravda, R.: Milevský kraj byl inspirací pro povídky a romány. Listy Písecka, 7, č. 207, 4. 9. 1998, s. 15.
Krška, V. : Památce Růženy Svobodové. Písek, Otavan, 6, č. 9-10, s. 129.
Lexikon české literatuty. 4/I. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6.
Skácelík, František. Krásná setkání. Praha: Vyšehrad, 1970.
Velké ženy české. Praha: X-Egem, 1997. ISBN 80-7199-020-5.
Šalda, F. X. Tíživá samota: Korespondence F. X. Šaldy a R. Svobodové. Praha: Odeon, 1969.

 

 

Jan Fořt

malíř

105. výročí narození

* 21.07.1913 - Milevsko
+ 04.03.1991 - Praha

Byl odborným učitelem kreslení v Jičíně. Studoval soukromě v ateliérech prof. Janovského a Schenka, u profesora C. Boudy a M. Salcmana. V pedagogických kruzích je znám jako významný didaktik výtvarné výchovy. Zpracoval metodiku výtvarné výchovy pro občanské školy. Své metodicko-didaktické záměry aplikoval ve své práci s dětmi. Jeho žákům se podařilo dvakrát získat zlatou medaili na světové výstavě dětských kreseb v New Dillí v Indii. Ve své vlastní tvorbě se věnoval krajinářství, vyhledával jihočeské motivy /např. Mlha a slunce nad milevskou krajinou, Zima na Milevsku/. U nás i v zahraničí vystavoval květinová zátiší provedená technikou olejomalby. Svými monumentálními malbami zdobil kostely. Z užité grafiky vytvářel především ex libris, plakáty a knižní obálky. Samostatně vystavoval v Týně nad Vlt. /1941/, V Českých Budějovicích, v Milevsku /1943/ aj. Dal podnět k založení městské galerie v Milevsku.

Literatura:
Mach, Vladimír: Výtvarný život na Písecku v druhé polovině 20. stol. České Budějovice, Jihočeská univerzita b.r. S.8
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 1998. 2. díl. Ostrava, Chagall 1998. S.282
Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha, Ostrava, Chagall 1993. S. 232.

 

 

regionální výročíRobert Malý

účetní

140. výročí narození

* 28.07.1878 - Cerekvice u Hořic
+ 31.07.1940 - Písek

Jeho otec, Robert Malý /1844-1928/ byl v Cerekvici důchodním, r. 1879 se stal pokladníkem spořitelny v Písku. Spolu s bratrem Jaromírem prožil pak Robert Malý ml. dětství a mládí v Písku. V letech 1889 - 1895 absolvoval zdejší gymnázium, kde byl jeho spolužákem Fráňa Šrámek. Pak studoval na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. Působil ve spořitelně v Písku a v Třeboni, potom se stal vedoucím účetním Pošumavské záložny v Praze. Od r. 1901 byl pokladníkem Písecké spořitelny. Od 1. 1. 1915 tam působil jako vedoucí ředitel. Od r. 1920 byl též členem výboru spořitelny. 1. 11. 1939 nastoupil na vlastní žádost ze zdravotních důvodů do výslužby. Byl po dlouhá léta revisorem Ústředního svazu čsl. spořitelen a soudním znalcem krajského soudu píseckého, členem ústředního výboru Spolku spořitelních úředníků. Byl tajemníkem obchodního grémia v Písku, spoluzakládal Osvětový svaz v Písku, působil ve výboru Národní jednoty Pošumavské. Zasloužil se o přestavbu budovy spořitelny v Karlově ul. a r. 1915 zahájil vydávání ročenek ústavu. Dal podnět ke vzniku poboček spořitelny v Miroticích a v Protivíně. V meziválečném období se mu podařilo vybudovat z Písecké spořitelny největší ústav podobného typu v jižních Čechách. Jeho zásluhou se spořitelna podílela významně na sportovním a kulturním rozvoji města. R. 1934 se přestěhovala do nově postavené budovy na Velké nám. V jejích prostorách našla umístění městská knihovna, jíž spořitelna finančně přispěla i na nové vybavení a vydání seznamu knih pro čtenáře. Robert Malý se v mládí věnoval atletice, byl jednatelem Klubu píseckých velocipedistů, r. 1896 se podílel na vybudování prvního tenisového hřiště v Písku. Byl propagátorem turistiky a cestovního ruchu. Zasloužil se o vybudování chaty "U Moře lesů" a moderního koupaliště na Otavě. Byl zakladatelem a funkcionářem četných odborných, vzdělávacích a národních spolků. Věnoval se také lyžování, bruslení, fotbalu, vodním sportům i automobilismu. Byl jednatelem kuratoria městského muzea. Publikoval odborné články z oboru peněžnictví a národohospodářství. Napsal monografii Padesátiletí písecké spořitelny 1869 - 1919 /1922/. Jako jednatel Klubu čs. turistů uspořádal r. 1911 brožuru Město v lesích a o rok později připravil k tisku Průvodce po královském městě Písku, do nějž přispěl svými fotografiemi. R. 1925 se zasloužil o vznik propagačního filmu "Město v lesích - Písek nad Otavou". Díky němu se našly finanční prostředky na vydávání časopisu Otavan, který redigoval Jaromír Malý. Robert Malý do Otavanu přispíval svými články.

Literatura:
Masarykův slovník naučný. Praha, Čsl.Kompas 1929. S. 703
-vv-: Ředitel spořitelny Robert Malý ml. Písecké postřehy, roč.7, č. 30, 30. 7. 1998, s. 6
Stosedmdesát let píseckého gymnasia. Písek, St. reál. gymnasium 1948. Příl. s. 62
Písecká spořitelna v Písku nad Otavou. XXV. ročenka na rok 1940. Písek, Pís. spořitelna 1938. S 1.
Kdy zemřeli...? 1971 - 1974 a 1935 - 1970. Praha, St. knihovna ČSR 1974. S. 150
Kbc: Abrahamoviny vrchního ředitele městské spořitelny v Písku Roberta Malého. Otavan, roč. 11, č. 11-12, 26. 9. 1928. S. 178-179.

 

 Regionální výročí v minulých měsících.

Aktualizováno Středa, 27 Červen 2018 14:35